Odsun, nebo vyhnání?
Ačkoliv dnes vnímáme Českou republiku jako zkrátka českou, v minulosti tomu tak nebylo. Na jejím území žily desítky tisíc židovských obyvatel, ale také více než tri miliony Němců. O většinu židovských spoluobčanů přišlo někdejší Československo v době druhé světové války (viz projekt Zmizelí sousedé), němečtí občané byli nuceni odejít po druhé světové válce. Často jsme v minulosti pro tento akt užívali termín odsun, stále častěji se však dnes užívá pojem vysídlení. Sudetští Němci pak mluví o vyhnání.
V okolí Litomyšle se nacházela řada německých obcí - Čistá, Karle, Chmelík, Janov, česko-německý Strakov. Němci zde žili často po mnoho generací, měli zde své statky, polnosti, lesy. Byla to jejich domovina. Řada z nich se ve 30. letech nechala zmanipulovat zhoubnou ideologií nacismu. Ano, i v některých z těchto obcích vlály v roce 1938 vlajky s hákovým křížem. Někteří mlčeli. A jen nemnozí se dokázali nacismu postavit. To všechno je jistě pravda. Přesto jejich osud po druhé světové válce přináší otázky i morální dilemata. České země žily za druhé světové války pod tíhou nacistické brutality. Tisíce lidí byly popraveny, desítky tisíc skončily v koncetračních táborech, z nichž mnozí se zpět domů už nevrátili. A pak tu jsou Lidice, Ležáky, Javoříčko.... Přibližně 350 tisíc lidských příběhů vyhaslo. Přes všechna tato přiznání některá dilemata událostí po druhé světové válce zůstávají. Mnohá z nich otevřely i rozhovory s pamětníky, často přímo Němci, včetně těch vysídlených. V níže přiloženém souboru vám nabízíme jejich zpracování do příběhů pohledem žáků naší školy.